Česká rada dětí a mládeže se v roce 2020 zaměřila na téma udržitelnosti a životního prostředí. Jedná se o oblast, která mezi mladými dlouhodobě rezonuje. Věnovali jsme se názorům mladých na způsoby řešení problémů životního prostředí, nahlížení na environmentální chování ostatních lidí nebo srovnání situace v České republice a ve světě. Šetření bylo realizováno v rámci reprezentativního šetření KANTAR Lifestyle 2020. Specifika byla sledována především mezi věkovými skupinami 16–24 let a 25–30 let.  Počet respondentů v této věkové skupině činí 1099, selektováni byli kvótním výběrem.

Mladí Češi jsou toho názoru, že Češi téma udržitelnosti příliš neřeší. 39 % se domnívá, že Češi udržitelnost řeší tak na půl, 35 % si myslí, že to spíš neřeší. Převažuje tedy názor, že toto téma není v české společnosti příliš zásadním. Mezi dospělými nad 31 let se názory moc neodlišují, stejně tak ani mezi kategoriemi 16–24 a 25–30 let.

V celosvětovém porovnání hodnotí naši mladí stav životního prostředí České republiky lépe. Za dobrý ho považuje čtvrtina populace mladých lidí v případě České republiky. V otázce životního prostředí naší planety nevidí problém jen 11 % mladých. Nejmladší věková kategorie 16–24 let však stav České republice hodnotí výrazně kritičtěji. Za špatný ho považuje 12 % oproti 19 % v průměru všech věkových kategorií. Jinak se názory mezi populací příliš neliší. Muži si častěji než ženy myslí, že stav naší planety je dobrý (14 % vs. 7 %), stejně tak hodnotí i Českou republiku (30 % vs. 18 %). Lidé, kteří jsou finančně velmi spokojení, také častěji kladně hodnotí stav životního prostředí jak České republiky, tak naší planety.

Názory mladých lidí na životní prostředí

Z výsledků vyplývá, že zodpovědnost za řešení současného stavu životního prostředí by měly mít ve větší míře společnosti a značky, které něco vyrábějí, a také jednotlivé státy. Přesto podle mladých padá tíha odpovědnosti i na jednotlivce nebo nadnárodní instituce. Pouze 9 % mladých se domnívá, že jedinec za životní prostředí odpovědnost nenese. Mladí ve věku 16–24 kladou menší zodpovědnost na jedince, jednotlivé státy i nadnárodní instituce, 25–30 zase na společnosti.

Mladí z učilišť vnímají odpovědnost jednotlivých subjektů za menší, než je tomu v průměrné populaci. U společností a značek je rozdíl (63 % vs. 74 %), jednotlivých států (65 % vs. 73 %) a nadnárodních institucí (58 % vs. 67 %).

Z výsledků vyplývá, že většina mladých (59 %) souhlasí, že životní prostředí je v dnešní době velmi podceňované téma, které by se mělo více řešit. 45 % zároveň souhlasí, že problémy životního prostředí se jich osobně dotýkají. Pouze 17 % mladých lidí nevěří, že by problémy životního prostředí byly natolik velké, že by je přiměly chovat se více ekologicky. Naopak značná část se staví k problémům životního prostředí čelem.

Muži ve větším zastoupení než ženy udávají, že nevěří, že by problémy životního prostředí byly natolik velké, aby je přiměly chovat se více ekologicky (20 % vs. 15 %). Zároveň nehodlají investovat svůj čas a peníze do podpory společností, které se snaží pomáhat (29 % vs. 23 %). Nesouhlasí ani s tím, že by se jich problémy životního prostředí osobně dotýkaly (25 % vs. 18 %), nebo že by mohli změnit svět kolem svým přístupem (28 % vs. 22 %). Stejně tak to podle nich není tak zásadním tématem, které by se mělo řešit. Muži se také nedomnívají, že životní prostředí je podceňované téma, které by se mělo více řešit (16 % vs. 9 %).

Vysokoškoláci častěji než lidé s výučním listem nesouhlasí s tím, problémy životního prostředí by byly natolik velké, aby je přiměly začít se chovat víc ekologicky. Nesouhlasně se k tomuto tvrzení staví 62 % vysokoškoláků a 41 % lidí s výučním listem.

Finančně velmi spokojení lidé častěji nevěří, že problémy životního prostředí by byly tolik velké, aby je přiměly začít se chovat více ekologicky, než je tomu v průměru (21 % vs. 17 %). Naopak jsou ale bohatí častěji než chudí připraveni investovat svůj čas a peníze na podporu společností, které se snaží pomáhat (37 % vs. 25 %). Stejně tak dávají bohatí oproti chudým častěji přednost produktům a službám, které nabízejí způsoby, jak kompenzovat dopad výroby na životní prostředí (45 % vs. 32 %).

Z výsledků vyplývá, že nejméně mladým lidem vadí, když lidé létají (63 %), všude jezdí autem (48 %) a nakupují do platových sáčků (45 %). Toto chování považují za normální. Nejvíce kritičtí jsou mladí naopak k pohazování odpadků na ulici a v přírodě nebo k netřídění odpadu. Nevadí to pouze 5 %, respektive 16 % lidí. Netřídění dopadu je jedno 22 % mladých s výučním listem, ale jen 9 % vysokoškoláků. Pohazování odpadků na ulici rozčiluje 83 % vysokoškoláků, ale jen 66 % se základním vzděláním a 65 % s výučním listem. Z výsledků vyplývá, že mladým do 30 let jsou všechny uvedené situace častěji jedno, než je tomu v průměru v populaci 16–65 let. Rozdíly mezi věkovými kategoriemi 16–24 let a 25–30 let však nejsou nijak zásadní.

O co se mladí zajímají v souvislosti s udržitelností?

Většina mladých (37 %) se o téma udržitelnosti aktivně nezajímá, přesto se k nim některé informace k tématu občas dostanou a připadají jim zajímavé. 30 % se o téma trochu zajímavá a občas se o tomto tématu informují, pouze 6 % se pak zajímá aktivně. Naprostý nezájem o toto téma uvádí 26 % dotázaných. Jedná se o více než čtvrtinu, která se tématu vyhýbá. Podobné procento odpůrců je i mezi dospělými nad 31 let. O něco větší zájem o téma je patrný ve věkové kategorii 25–20 let oproti 16–24. Vysokoškoláci se o téma více zajímají, rádi si k tématu něco přečtou nebo se podívají na reportáž (44 %) oproti lidem s výučním listem (23 %). Aktivní zájem však neprojevuje žádná vzdělanostní skupina. Překvapením může být, že aktivně se o udržitelnost zajímají mladí z vesnic než z velkých měst (9 % vs. 3 %).

Z výsledků vyplývá, že největší zájem mladí jeví o téma nakládání s odpadem, třídění a recyklace, dále pak o nedostatek vody v Čechách. Menší zájem jeví v oblasti (ne)ekologické výroby, ne(etických) aspektů chovu zvířat a práce lidí.

V této oblasti se rozdíly mezi muži a ženami ukázaly jako zásadní. Muži obecně jeví o jednotlivá témata menší zájem. Muži se méně než ženy zajímají o ekologické obaly a možnost nákupu zboží bez obalu (33 % vs. 23 %), o klimatické změny (27 % vs. 20 %), (ne)ekologické postupy při výrobě zboží, pěstování potravin (33 % vs. 26 %), (ne)etické aspekty chovu a využívání zvířat (34 % vs. 20 %) i (ne)etické aspekty práce s lidmi (35 % vs. 28 %). Obecně se dá konstatovat, že finančně spokojenější lidé se o uvedená témata udržitelnosti zajímají více v porovnání s těmi, kteří jsou se svou finanční situací nespokojeni. Týká s to například nakládání s odpadem, třídění a recyklace (72 % vs. 60), ekologických obalů, možnosti nákupu zboží bez obalu (59 % vs. 48 %) a otázky nakládání s vodou, snižování spotřeby vody atd. (61 % vs. 50 %). Finančně nespokojení mladí se zároveň i méně zajímají o otázku nedostatku vody u nás (27 % oproti průměru 22 %) a (ne)ekologické postupy při výrobě zboží 38 % oproti bohatým 25 %. Uvedená témata často mladé lidi tolik nezajímají. Obzvlášť se to týká mladých do 24 let.

 

Jak se mladí chovají v rámci udržitelnost?

Pokud mladí dělají některé činnosti týkající se udržitelnosti, nejčastěji se snaží nakupovat bez obalu (31 %) nebo využívají sdílených dopravních prostředků (22 %). Naopak finančně přispívá jen 10 %. Ženy výrazně častěji než muži nakupují bez obalu (36 % vs. 27 %), dalším z uvedených aktivit se ale více nevěnují.

Dobrovolnictví se více věnují mladí na vesnici, naopak je tomu u lidí z velkých měst (23 % vs. 14 %). Stejně je tomu i u využívání solární energie (17 % vs. 9 %). Naopak ve velkých městech mladí více využívají sdílené dopravní prostředky, které na vesnicích populární nejsou (28 % vs. 18 %). To logicky koresponduje i s možnostmi, které nabízí město a které vesnice. Město má lepší infrastrukturu veřejné dopravy, naopak na vesnici je převaha rodinných domků, které umožňují instalaci solárních panelů. V tomto ohledu tedy nemusí být klíčové, co mladí reálně preferují, ale co jim životní situace umožnuje.

Ukazuje se, že je část mladých, kteří jsou spíše ochotni investovat do udržitelnějších produktů, druhá část se naopak snaží omezovat činnosti, které mohou negativně ovlivňovat životní prostředí. Například bio výrobky častěji kupují ženy než muži (35 % vs. 28 %). Stejně tak je tomu u farmářských výrobků (70 % vs. 61 %).

Dům častěji izolují finančně velmi spokojení oproti nespokojeným (62 % vs. 44 %). Stejně tak jsou ochotni zaplatit více za výrobky šetrné k životnímu prostředí (62 % vs. 46 %). Častěji také kupují bio výrobky oproti průměru (39 % vs. 31 %). Jedná se o položky, do kterých je nutné investovat finanční zdroje – pokud jsou lidé v tíživé situaci, nebudou řešit bio výrobky, nebudou si moci izolovat byt či dům nebo řešit výrobky šetrné k životnímu prostředí.

 

Co z toho vyplývá?

• Mladí lidé se převážně domnívají, že Češi téma udržitelnost nijak výrazně neřeší. Kloní se k názoru, že téma spíše neřeší, nebo jen tak na půl (74 %).
• Stav životního prostředí ovšem moc pozitivně nehodnotí. Výrazně větší problém ale vnímají u naší planety než v rámci České republiky.
• Mladí se o téma udržitelnosti aktivně příliš nezajímají. Čtvrtina se mu dokonce cíleně vyhýbá.
• Zároveň ale mladí souhlasí, že životní prostředí je podceňované téma, které by se mělo více řešit (59 %). Téměř polovina také uvádí, že problémy životního prostředí se jich přímo dotýkají.
• Pokud se mladí zajímají o téma udržitelnosti, nejčastěji se jedná o nakládání s odpadem, třídění a recyklaci.
• Mladí nahlížejí negativně na lidi, kteří pohazují odpadky na ulici nebo netřídí odpad. Naopak létání a časté ježdění autem jim často přijde normální. Svého pohodlí, jako je používání některých dopravních prostředků, se tedy vzdávat příliš nechtějí.
• Pokud mladí nějak cíleně aplikují ekologické aktivity, nejčastěji používají výrobky jednorázové spotřeby opakovaně a hned je nevyhazují. Často také dávají přednost českým farmářským výrobkům nebo se více obléknou a tolik netopí. Zhruba třetina mladých také nakupuje bez obalu
• Muži si častěji než ženy myslí, že stav naší planety i ČR je dobrý. Stejně tak jsou v otázkách životních prostředí méně proaktivní, nemají v plánu investovat svůj čas ani zdroje do podpory životního prostředí. Muži obecně o témata udržitelnost jeví menší zájem než ženy. Nemají ani pocit, že by se klimatické změně mělo věnovat tolik pozornosti, stejně tak vzdělávání a osvěty ohledně tématu. Muži méně často také nakupují bio výrobky a farmářské výrobky. Celkově projevují o oblast udržitelnosti menší zájem než ženy.
• Finančně velmi spojení lidé se o témata životního prostředí zajímají více než ti, kteří jsou se svou situací nepokojeni. Ti se tématům naopak častěji vyhýbají a zároveň hodnotí stav životního prostředí za špatný.