Online prostředí dnes patří mezi hlavní zdroje informací pro mladé lidi. Právě na sociálních sítích sledují dění kolem sebe, formují si názory a často zde také diskutují o společenských tématech. Zároveň jde ale o prostor, kde se velmi rychle šíří nepravdivý, zavádějící nebo polarizující obsah, který může ovlivňovat postoje i chování mladé generace. Česká rada dětí a mládeže se proto s Radou mládeže Slovenska proto realizuje projekt na téma mediální gramotnosti a zmírňování radikalizace na sociálních sítích.

V několika samostatných článcích představujeme výsledky reprezentativního šetření mezi mladými lidmi v České republice ve věku 16–30 let (N = 1000). Výzkum se zaměřil mimo jiné na to, jaké sociální sítě mladí využívají a k jakým účelům, jaké mají zkušenosti s radikálním či extremistickým obsahem, jaké postoje zaujímají k české společnosti a jaká preventivní opatření by v boji proti extremismu na sociálních sítích podporovali. Jednotlivým tématům se věnujeme postupně v samostatných analytických textech.

V této části analýzy se zaměřujeme především na postoje k současnému nastavení společnosti, vnímání svobody a nerovností mezi lidmi.

Koho mladí lidé nemají rádi ve svém okolí? Především osoby užívající drogy (76 %), těžké alkoholiky (74 %), Romy (45 %), muslimy (34 %), migranty (30 %), lidi s AIDS (25 %) a transgender osoby (17 %). Méně než deseti procentům dotázaných pak vadí homosexuálové, Židé nebo křesťané. Ve srovnání s předchozími lety je patrná vzrůstající tolerance téměř ke všem sledovaným skupinám obyvatel. Největší rozdíl je viditelný mezi roky 2020 a 2023, v posledním období se hodnoty spíše stabilizují.

Muži a ženy se liší v tom, s jakými skupinami obyvatel mají problém ve svém okolí. Mužům více než ženám vadí Romové (49 % vs. 40 %), homosexuálové (12 % vs. 7 %) a transgender lidé (21 % vs. 12 %). Oproti tomu ženám více vadí těžcí alkoholici (77 % vs. 64 %), lidé užívající drogy (80 % vs. 73 %), lidé s AIDS (30 vs. 20 %), ale také křesťané (6 % vs. 3 %). Žádná z těchto skupin by nevadila 11 % mužů, zatímco u žen jde pouze o 6 % dotázaných.

Náctiletí se ukazují jako tolerantnější ve srovnání s mladými lidmi do třiceti let. V menší míře by za sousedy nechtěli mít lidi s AIDS (18 % vs. 31 %), transgender osoby (14 % vs. 20 %), muslimy (23 % vs. 42 %) a přistěhovalce (34 vs. 23 %).

Mladí lidé s výučním listem mají výrazně větší problém s většinou sledovaných skupin obyvatel – zejména s Židy, lidmi s AIDS, křesťany, homosexuály, transgender lidmi a přistěhovalci. Naopak jsou smířlivější například k těžkým alkoholikům nebo lidem užívajícím drogy. Zároveň 12 % z nich nemá problém s žádnou ze sledovaných skupin, zatímco mezi vysokoškoláky je takových pouze 5 %.

Dále jsme zjišťovali, jaké mají mladí lidé pohled na svůj život a jak jsou spokojeni se současným společenským uspořádáním. 46 % mladých lidí se domnívá, že společnost je uspořádána spravedlivě a každý dostává to, co si zaslouží. 79 % dotázaných má pocit, že má dostatečný vliv na to, jaký život vede. 73 % mládeže má jasno v tom, kdo je a kým chce být v budoucnu, a 72 % si myslí, že jejich budoucnost bude pozitivní. Méně než polovina mladých lidí je však spokojená se současným ekonomickým (49 %) a politickým systémem (48 %).

Mladí lidé tedy převážně hodnotí sebe i svou budoucnost pozitivně a mají pocit, že svůj život drží pevně ve vlastních rukou. Společenské uspořádání jako celek však vnímají výrazně kritičtěji.

 

Představy mladých lidí o tom, jaká společnost je a jaká být má

Na tomto místě jsem se dotazovali mladých lidí na různé oblasti jejich postojů vůči společnosti. Pro mladé lidi je důležitá otázka přerušení těhotenství – právo ženy samostatně o něm rozhodovat podporuje 86 % dotázaných. Výrazně se vyjadřují také k identitním otázkám a otázkám rovnosti. 48 % mládeže je toho názoru, že tradiční rodina založená na manželství muže a ženy je jediným zdravým základem společnosti. 36 % respondentů se domnívá, že rovnosti mezi muži a ženami již bylo dosaženo a další snahy feminismu společnosti spíše škodí. Podle 37 % mladých by LGBT lidé neměli mít stejná práva jako ostatní. Migraci z kulturně odlišných zemí vnímá 53 % mladých jako ohrožení národní identity a domnívá se, že by měla být výrazně omezena nebo zcela zastavena. 61 % respondentů pak souhlasí s tvrzením, že Romové jsou nepřizpůsobiví a nechtějí se začlenit do společnosti. Zároveň se však 71 % dotázaných domnívá, že národnostní menšiny by měly mít zaručena všechna svá práva.

Naopak méně dotázaných souhlasí s tím, že národní hranice jsou překážkou spravedlivé společnosti a měly by být postupně odstraněny (30 %), stejně tak pouze 27 % mladých lidí souhlasí s tím, že při řízení společnosti demokraticky zvolený silný vůdce nemusí brát ohled na opoziční hlasy.

Následují otázky týkající se ekonomických postojů. S tvrzením, že majetek bohatých by měl být nad určitou hranici vyvlastněn a přerozdělen mezi chudé, souhlasí 31 % mladých. 40 % se domnívá, že firmy a soukromí aktéři by měli mít omezenější moc; 36 % také souhlasí s tvrzením, že kapitalismus je nespravedlivý a měl by být nahrazen úplně jiným systémem. 59 % respondentů zastává názor, že ochrana životního prostředí by měla mít přednost před ekonomickým růstem. Zároveň se 53 % mladých domnívá, že stát by neměl vyrovnávat rozdíly v bohatství mezi lidmi, a stejné procento je přesvědčeno, že každý by se měl uživit sám bez pomoci státu.

V této části jsme se věnovali vlastnímu vnímání sebe sama, svých postojů a dojmů. 33 % mladých lidí je ochotno jít „za hranu“ při prosazování svých názorů. 17 % respondentů nevadí, pokud jsou při prosazování názorů používány i extrémní nebo násilné způsoby. 29 % mladých lidí často pociťuje silný hněv vůči lidem s odlišnými názory. Zároveň si však 79 % respondentů váží rovných práv pro všechny, i když s někým zásadně nesouhlasí. 74 % mladých zároveň nesouhlasí s používáním hrozeb nebo zastrašování v politice.

 

Tři perspektivy politického jednání: Co je přijatelné, co extrémní a jak by se mladí sami zachovali

Prezentované tři grafy vycházejí z pěti otázek každé baterie, přičemž se dotazujeme na podobné oblasti chování a postojů. V první baterii se zaměřujeme na to, co respondenti považují za politicky přijatelné a co za nepřijatelné. Druhá baterie se soustředí na vnímání běžného politického chování versus extrémismu. Ve třetí baterii se dotazujeme, jaká je pravděpodobnost, že by sami respondenti uvedená jednání vykonali.

Skoro polovina mladých lidí by byla ochotna omezit práva určité skupiny, pokud to má chránit společnost (46 %). Použití fyzického násilí k prosazení politických cílů považuje za přijatelné výrazně menší část respondentů (13 %). Zablokování médií nebo online obsahu, který šíří odlišné názory, podporuje 25 % mladých, zatímco vyhrožování politickým oponentům nebo jejich ponižování na základě původu, víry či sexuální orientace považuje za přijatelné pouze 16 %–17 % dotázaných.

Omezení práv určité skupiny je přijatelnější spíše pro muže než pro ženy (51 % vs. 42 %), pro mladé ve věku 26–30 let ve srovnání s teenagery (51 % vs. 39 %) a pro osoby se středním vzděláním bez maturity oproti vysokoškolsky vzdělaným (59 % vs. 43 %). Použití fyzického násilí je rovněž častěji považováno za přijatelné mezi starší věkovou skupinou 26–30 let než mezi náctiletými (17 % vs. 9 %) a mezi lidmi se středním vzděláním bez maturity ve srovnání s vysokoškoláky (20 % vs. 13 %).

Zablokování médií nebo online obsahu šířícího odlišné názory by častěji podpořili starší mladí lidé (31 % ve věku 26–30 let oproti 17 % ve věku 16–20 let) a osoby se středním vzděláním bez maturity ve srovnání s vysokoškolsky vzdělanými (41 % vs. 26 %). Vyhrožování politickým oponentům trestem podporuje 21 % mladých ve věku 26–30 let a pouze 11 % respondentů ve věku 16–20 let, stejně tak 29 % mladých bez maturity oproti 14 % vysokoškoláků. Podobný vzorec se objevuje i u ponižování lidí na základě víry, s nímž souhlasí 12 % teenagerů, ale 19 % mladých ve věku 26–30 let a 25 % osob s výučním listem oproti 12 % vysokoškoláků.

Co už je polický extremismus?

Přestože spousta mladých považuje jednání uvedené v předchozím grafu za zcela nepřijatelné, někteří ho považují za běžené politické chování. Například ponižování považuje za zcela nepřijatelné 58 % dotázaných, urážení a znevažování lidí na základě identity ale považuje za politický extremismus jen 31 % respondentů.

Fyzické násilí k prosazení politických cílů schvaluje pětina dotázaných (20 %). Zastavení přístupu k médiu nebo kanálu, který šíří odlišné názory a nátlak a výhružky vůči politickým oponentům pak 34 a 33 % dotázaných. Omezování práv některé skupiny v jménu bezpečnosti nepovažuje za extremistické 37 % mládeže.

Přesvědčení o sobě a svém jednání

Pro většinu mladých je nepřijatelné šířit informace, které by poškodili skupinu, kterou nemají rádi, pravidelně se s týkat s lidmi, o kterých vědí, že odmítají demokracii a univerzální lidská práva, nezúčastnili by se akce, která by mohla ublížit fyzicky politickým odpůrcům, nesdíleli by online příspěvek, který zesměšňuje nebo vylučuje určitou skupinu lidí ani by finančně nepodpořili skupinu, která je ochotná porušit zákon, aby dosáhla svých cílů. S těmito výroky však souhlasí přibližně pětina mládeže. Pokud se respondenti kladně vymezují vůči jednomu z těchto výroků, obvykle podporují i ostatní. Podpora jednotlivých postojů se pohybuje v rozmezí 18 %–21 %.

 

Co z toho vyplývá?

Názory mladých lidí na ekonomický a politický systém i na spravedlnost společenského uspořádání jsou zhruba napůl rozdělené.Tato situace poukazuje na výraznou polarizaci názorů na českou společnost. Výrazně častěji však mladí lidé důvěřují spíše sami sobě a svému individuálnímu životu.

Velmi nejednotní jsou mladí také v otázkách týkajících se národnostních a etnických menšin, například v postoji k omezování migrace v Česku, k údajnému „nepřizpůsobení“ Romů, ale i v dalších identitních otázkách, jako jsou genderové nerovnosti či koncept tzv. tradiční rodiny. V jedné otázce se však téměř všichni shodují – na zachování práva žen rozhodovat o přerušení těhotenství.

Zhruba 30–40 % mladých zpochybňuje legitimitu kapitalismu a podporuje větší přerozdělování majetku mezi bohatšími a méně majetnými. Se současným ekonomickým systémem je přitom nespokojena přibližně polovina mládeže.

V další části analýzy jsme se zaměřili přímo na chování, postoje a sebevnímání mladých lidí. Vyplývá z ní, že přibližně pětina české mládeže souhlasí s používáním hrozeb nebo zastrašování v politice, případně neuznává rovná práva pro všechny. Přestože se proti těmto tvrzením většina mladých lidí vymezuje, zhruba 20 % s nimi souhlasí. Přibližně 15–20 % mladých legitimizuje používání násilí při prosazování vlastních cílů, vyhrožování oponentům nebo ponižování jiných lidí. Tento způsob uvažování se sice týká menšiny, přesto nejde o zcela marginální část mládeže.

 

Výstup vznikl v rámci projektu Spolu pre zdravé médiá: Projekt na posilnenie gramotnosti a zmierňovanie radikalizácie mládeže, realizovaného ve spolupráci České rady dětí a mládeže a Rady mládeže Slovenska. Projekt se zaměřuje na výzkum lepšího pochopení potřeb současných mladých lidí, kteří čelí rizikům hoaxů, dezinformací a radikalizačního obsahu v online prostředí.

Analýzu realizovala Česká rada dětí a mládeže
Metoda sběru dat: Online dotazování CAWI
Výběr respondentů: kvótní
Termín sběru dat: podzim 2025
Sběr data zajistila agentura Kantar CZ

Zdroj náhledového obrázku: Pexels