Online prostředí dnes patří mezi hlavní zdroje informací pro mladé lidi. Právě na sociálních sítích sledují dění kolem sebe, formují si názory a často zde také diskutují o společenských tématech. Zároveň jde ale o prostor, kde se velmi rychle šíří nepravdivý, zavádějící nebo polarizující obsah, který může ovlivňovat postoje i chování mladé generace. Česká rada dětí a mládeže se proto s Radou mládeže Slovenska proto realizuje projekt na téma mediální gramotnosti a zmírňování radikalizace na sociálních sítích.

V několika samostatných článcích představujeme výsledky reprezentativního šetření mezi mladými lidmi v České republice ve věku 16–30 let (N = 1000). Výzkum se zaměřil mimo jiné na to, jaké sociální sítě mladí využívají a k jakým účelům, jaké mají zkušenosti s radikálním či extremistickým obsahem, jaké postoje zaujímají k české společnosti a jaká preventivní opatření by v boji proti extremismu na sociálních sítích podporovali. Jednotlivým tématům se věnujeme postupně v samostatných analytických textech.

V této části analýzy se zaměřujeme především na to, jaké typy preventivní opatření před radikalizací a extremismem by mladí lidé ocenili.

Podle mládeže mohou k radikalizaci přispívat politické příspěvky a vyjádření (75 %), konspirační teorie a dezinformace nebo nenávistné projevy (shodně 74 %), polarizující diskuze a konfliktní komentáře (68 %) a v menší míře i humor, který uvádí polovina dotázaných (50 %).

To, že mohou ovlivnit politické příspěvky, si myslí hlavně mladí s vysokoškolským vzděláním oproti mladým s výučním listem (80 % vs. 66 %). Podobně je tomu u konspiračních teorií (78 % vs. 68 %) a nenávistných projevů (80 % vs. 62 %), stejně jako u polarizujících diskuzí a konfliktních komentářů (73 % vs. 55 %).

Edukace a prevence

Na koho by se mladí obrátili, kdyby měli podezření, že se někdo v jejich okolí online radikalizuje? Třetina by oslovila rodiče (33 %) nebo kamaráda či kamarádku (29 %), 16 % by se obrátilo na pracovníka či pracovnici s mládeží a 8 % na učitele či učitelku. Celá třetina (31 %) by ale nikoho nekontaktovala.

Mladší věková skupina by se při podezření na radikalizaci častěji obrátila na rodiče (42 %) nebo kamaráda nebo kamarádku (35 %), zatímco starší mládež by v těchto situacích ve větší míře nikoho nekontaktovali (38 %). Ženy se oproti mužům častěji obracejí na rodiče (40 % vs. 26 %), zatímco muži častěji nikoho nekontaktují (35 % vs. 28 %).

Mladí jsou poměrně nejednotní v hodnocení toho, jak dobře jejich vrstevníci rozumí rizikům radikalizace na sociálních sítích – 44 % věří, že je toto téma pro mládež srozumitelné, zatímco 66 % tuto důvěru nemá. O něco sebevědomější v tomto ohledu jsou teenageři než mladí ve věku 26–30 let (48 % vs. 40 %).

Pouze 17 % mladých uvádí, že mělo ve škole, na přednášce nebo jiném vzdělávacím setkání téma týkající se radikalizace na sociálních sítích. Celá pětina ale tvrdí, že neví, nevzpomíná si (19 %).

 

Odpovědnost za radikalizaci na sociálních sítích

Tři čtvrtiny mladých (74 %) se domnívají, že by samy sociální sítě měly věnovat více pozornosti prevenci a opatřením k zamezení šíření radikálního nebo extrémního obsahu. Toto opatření podporují více větší míře ženy než muži (78 % vs. 69 %).

Polovina mladých (48 %) podporuje přísnější kontrolu a mazání extremistického obsahu. Zlepšení algoritmů pro detekci radikálního chování by podpořilo 42 % dotázaných, 40 % by uvítalo větší vzdělávání uživatelů sociálních sítí o rizicích radikalizace a třetina (33 %) by ocenila zvýšení spolupráce sociálních sítí s policií a státními orgány.

Ženy častěji než muži podporují přísnější kontrolu a mazání obsahu (55 % vs. 42 %). Náctiletí kladou větší důraz na vzdělávání uživatelů než mladí před třicítkou (48 % vs. 35 %). Obecně větší opatření častěji podporují mladí s vysokoškolským diplomem než ti s výučním listem.

Za prevenci radikalizace by podle mladých měli být zodpovědní především rodiče (48 %), školy (43 %) a sociální sítě (38 %), ale zároveň i samotní mladí lidé (38 %). Pětina dotázaných pak vidí zodpovědnost na politicích nebo policii (shodně 21 %) a 15 % na pracovnících s mládeží.

Ženy častěji než muži připisují hlavní zodpovědnost rodičům (52 % vs. 44 %). Mladí s vysokoškolským vzděláním oproti těm s výučním listem mají větší tendenci dávat zodpovědnost za prevenci samotným mladým lidem (46 % vs. 29 %).

Největší důvěru mají mladí lidé v odborníky na danou oblast, například psychology (83 %), rodiče (82 %) a policii (81 %). Velkou důvěru však vkládají také do svých kamarádů (75 %), pracovníků s mládeží (71 %) a učitelů (70 %). Naopak jen menší část mladých důvěřuje influencerům (39 %) a politikům (29 %).

Politikům věří spíše muži než ženy a teenageři oproti mladým před třicítkou (34 % vs. 24 %). Policii důvěřují hlavně mladší než starší (86 % vs. 77 %) a vysokoškoláci oproti mladým bez maturity (86 % vs. 74 %). Influencerům důvěřují spíše mladší než starší (46 % vs. 32 %) a mladí s výučním listem více než vysokoškoláci (43 % vs. 29 %). Psychologům a dalším odborníkům důvěřuje téměř celá mládež, především však vysokoškoláci oproti mladým s výučním listem (90 % vs. 74 %). Důvěra v pracovníky s mládeží je nižší u mladých s výučním listem (64 %). Médiím věří spíše muži než ženy (53 % vs. 42 %), mladší více než starší (51 % vs. 42 %) a vysokoškoláci více než mladí s výučním listem (54 % vs. 38 %).

Co z toho vyplývá?

Mladí lidé jsou poměrně nejednotní v pohledu na to, zda mladá generace rozumí rizikům radikalizace na sociálních sítích. Zatímco necelá polovina důvěřuje schopnostem svých vrstevníků, většina se domnívá, že tyto schopnosti u mladých lidí nejsou příliš dobré. Zhruba tři čtvrtiny dotázaných se však shodují na rizikovosti obsahu na sociálních sítích, a to zejména v politických příspěvcích, konspiracích a dezinformacích, nenávistných projevech i v komentářových sekcích pod příspěvky. Stejné množství mladých se domnívá, že samotné sociální sítě by měly věnovat větší pozornost prevenci a opatřením k omezení šíření radikálního či extremistického obsahu.

Jako preventivní opatření vidí dvě pětiny až polovina mladých přísnější kontrolu a mazání extremistického obsahu, zlepšení algoritmů pro detekci radikálního chování, ale kromě opatření přímo na sociálních sítích také větší vzdělávání uživatelů. Za odpovědné za prevenci radikalizace považuje 38 % mladých samotné sociální sítě, větší část dotázaných však zmiňuje rodiče a školy (48 % a 43 %).

Pokud by měli mladí lidé podezření, že se někdo v jejich okolí online radikalizuje, zhruba třetina by se obrátila na rodiče nebo kamaráda či kamarádku, stejné procento by se však neobrátilo na nikoho. I v tomto přístupu je patrná výrazná rozpolcenost v tom, jak mladí k problematice přistupují. Právě kamarádům a rodičům mladí lidé v oblasti bezpečnosti na internetu nejvíce důvěřují – společně s odborníky na tuto problematiku jim důvěřují více než tři čtvrtiny mládeže. Naopak jako méně důvěryhodné vnímají politiky a tvůrce obsahu na sociálních sítích, tedy influencery.

Výstup vznikl v rámci projektu Spolu pre zdravé médiá: Projekt na posilnenie gramotnosti a zmierňovanie radikalizácie mládeže, realizovaného ve spolupráci České rady dětí a mládeže a Rady mládeže Slovenska. Projekt se zaměřuje na výzkum lepšího pochopení potřeb současných mladých lidí, kteří čelí rizikům hoaxů, dezinformací a radikalizačního obsahu v online prostředí.

Analýzu realizovala Česká rada dětí a mládeže
Metoda sběru dat: Online dotazování CAWI
Výběr respondentů: kvótní
Termín sběru dat: podzim 2025
Sběr data zajistila agentura Kantar CZ

Zdroj náhledového obrázku: Pexels